Umístění dokumentace

Nejdůležitější cílovou skupinu v rámci probíhající práce jsou – adekvátně k hlavnímu zaměření muzea – dřívější obyvatelé z Chebska vyhnaní za hranice. Hlavními zásadami muzejní práce jsou uchování vzpomínek a souvislosti mezi muzejními objekty a původními majiteli. Muzeum Chebska (Egerland-Museum) má, jako ovšem každé jiné muzeum, splňovat funkci vystavování i uchovávání. Ve zvýšené míře je přitom uplatňována sociálně-kulturní souvislost a ideové zhodnocení inventáře dle nadřazeného tématu „když věci promlouvají“. Inventarizaci je tak v rámci muzejní práce přiřazena velká důležitost. Často je spojena s komplexními a časově náročnými rešeršemi, například se zachycováním a archivací svědectví a osudů.
Tento postup je velmi naléhavý, neboť příslušníků generace obyvatel Chebska, kteří zažili vyhnání na vlastní kůži, valem ubývá. Proto se neodvratně vytrácí i s tím související zážitky. V závislosti na ochotě a množství vzpomínek svědků jsou zachycovány a dokumentovány muzejní exponáty společně s informacemi o okolnostech, které jsou k dispozici. Muzejní objekt a původní majitel tvoří vlastně historický pramen. Muzeum Chebska (Egerland-Museum) je tak vnímáno jako místo dokumentace, na kterém je zachycována autentická minulost kulturního bohatství obyvatel Chebska.