Kolem roku 1500 se podařilo v Benátkách vytvořit čiré, bezbarvé sklo. Odtamtud se sklářské umění rozšířilo do celé Evropy.
Centrem tohoto řemesla se staly Čechy. Přimícháním vápence do hmoty sestávající z potaše a křemíku se české sklo stávalo vhodným zejména pro broušení a řezání. Tyto umělecké dekorační techniky proslavily české sklo po celém světě.
Politická situace ve světě a silná konkurence z ostatních zemí kolem roku 1800 vedly k dočasnému útlumu českého sklářského průmyslu. Hospodářským problémům čelily sklárny a podniky na zušlechtění skla stoupající kvalitou. Velké množství dutého skla bylo posíláno do severních Čech k zušlechtění.
Také v Karlových Varech, Mariánských Lázních a Františkových Lázních bylo během lázeňské sezóny přítomno mnoho řemeslníků zpracovávajících sklo řezáním a broušením. Tito zdobili, částečně velmi nákladně, sklo podle přání lázeňských hostů.
Auch in Karlsbad, Marienbad und Franzensbad waren während der Badesaison Glasschneider und Glasschleifer ansässig. Sie dekorierten, zum Teil sehr aufwendig, Gläser nach den Wünschen der Badegäste.
Umělecky vybroušené lázeňské sklo v expozici